Skalisko

Vstupil som do Nullaminho pribytku a vošiel som do izby kde ležala ... Mám pre vás dvoch ponuku , pripojte sa do mojho týmu ... sami neprežijeme povedal som to jasne a zretelne ... potom som ale trochu znervoznel pry pomyslení že to bola len taka lahká uloha a mal som s tym sám problémy

Nullam

Netrvalo ani chvíľu, keď si všimla ako ten chalanisko vbehol priamo do domu až k nej do izby. Bolo jej jasné, že takýmto tempom sa tých svojich vytúžených hier ani nedožije. Už keď bola tak blízko, vyrušil ju znova vodný chalanisko. Zodvihla teda pohľad plný nenávisti a agresivity.
,, Ako tvojho teamu? Však nič nevieš, nič nedokážeš, si nikto!"
Okríkla ho nervózne pretože ju obral o jej jedinú a najväčšiu zábavu, na ktorú sa už tak dlho nevýslovne tešila.
,, Bez teba si hravo poradìme. Len by si nám, tak jedine zavadzal. A navyše schopnostne nezapadáš do nášho konceptu teamovej stratégie v boji."
Ofučala sa na neho nahnevane.

Ty si vážne hlúpa , ty nevieš čo to bolo na dobrodružstvevykriknem na nu ... vsadím sa že ta porazim kedykolvek a kdekolvek povedal som naštvane otočil som sa niesi nič viac jak devka povedal som a odišiel

Keď som vychádzal z toho domu tak som kráčal a popritom som čítal knihu o manipulácií z vodou , po celom dny sa unavim a idem sa opriet o nejaky dom tak kráčam k najbližšiemu domu , popri chodzi odkladám knihu a oprem sa o nejaky dom kde sa opiera tiež aj nejaka žena , radšej sa k nej moc neprihovaram a radšej pozorujem okolie

Wimzil

Nechal jsem toho Mága vejít kolem mě. Prošel kolem mě a vešel do vedlejší místnosti k Nullam. Ta byla očividně vytočená až za hrob.
No tak pravděpodobně tenhle vlak ujel. pomyslím si. Když ten chlápek pronesl nabídku aby jsme se k němu přidali narazil na docela tvrdou zeď. Docela bych řekl že její reakce byla přehnaná ale nechal jsem to být. Stál jsem opřený o futra a nechal jsem je si to vyříkat. Nehas co tě nepálí. Osobně by mi nevadilo cestovat ve větším počtu ale jak se zdá byl jsem přesunut do pozice ve které jsem měl malé slovo na rozhodnutí. S hlasitým povzdechnutím jsem posléze reagoval na kdo má větší vinu na téhle situaci. Možná jsem za to tak trochu mohl já? Těžko říct. Při odchodu toho mága jsem se na něj podíval takovým pohledem který nenaznačoval nepřátelství. Očividně si toho v poslední době prošel hodně a kopat do něj by byla ukázka slabocha. Kývnul jsme mu na rozloučení a čekal až odejde. Pohlédl jsem směrem k Nullam a nic neříkal. Stál jsem stále opřený o futra čekajíc jak se bude situace vyvíjet. Věděl jsem však že moje chuť už byla ta tam a předpokládal jsem že její taktéž.

Wimzil

Nullam to přešla jen s pokrčením ramen což nevím jestli bylo dobré znamení nebo špatné.
"Co já vím? Jedna věc je odmítnout nabídku. Druhá věc je o někom říct že je nikdo. Ne že by mi do toho něco bylo." řeknu s pokrčením ramen. Poté si promnu ruce a protáhnu nohy. Byl jsem na jednom místě už příliš dlouho. Ne že by mi tu bylo špatně ale nejsem typ který by se zdržoval na jednom místě dlouho. Pro zloděje to byl rozsudek smrti. Dříve či později si mě začnou všímat a dají si zmizelé zboží s mojí tváří dohromady. Proto bylo na čase odejít. Ale co s Nullam? Slíbil jsem ji že budeme tým ale nedokázal jsem si ji představit jak cestuje v divočině spí pod širákem nebo při nejlepším ve stanu. Když jsem o tom tak přemýšlel nedokázal jsem si vedle sebe představit nikoho. Byl jsem sám už příliš dlouho. 7 let samoty se na vás podepíše i kdyby jste nechtěli.
"Každopádně myslím že je na čase jít o dům dál." začnu odmlčím se a podívám se jí do očí. "Nabídka stále platí ale nebude to jednoduchý když odejdeme. "

Wimzil.

Mlčel jsem. Ne že bych neznal odpověď ale považoval jsem to za řečnickou otázku proto jsem nechal jazyk za zuby.
Věděl jsem že se schyluje k polibku proto jsem si sundal masku a vyčkával. Polibek jsem opětoval a pak se i trochu usmál.
"Stejně tak nechtěj vytočit muže ze stejné rasy." pronesu s pokrčením ramen. Nikdy jsem se ke své rase nehlásil. Pravděpodobně by mě většina tipovala na Sawara. Byl jsem jim v mnohém podobný. Ovšem jsem patřil údajně k nejemotivnější rase vůbec. A pak že příroda nemá smysl pro humor. Na otázku kam půjdeme jsem odpověď neznal. Vždy jsem se tak toulal po světě a zavítal do prvního města na hledáčku poté vyrazil dál.
"Nevím. Nikdy jsem to nevěděl. Svět je velkej a rozhodně se najde místo kde jsem ještě nebyl."

Wimzil.

"Nemusíte to bejt rovnou město. Můžeme zapadnout do prvního lesa, jeskyně, dolu, vesnice, hor, k jezeru, řece... nejsem vybíravej člověk. Jdu k místu které stojí za prozkoumání. Nejdřív ale půjdeme do města tady. Vezmu zásoby vody a jídla poté vyrazíme." řeknu a začnu se připravovat na cestu. Prohmatám si toulec a zjistím že jsem stále nepobral dva vystřeléné šípy. Jeden byl zavěšený na lustru a proto jsem vystřelil šíp s lanem do stropu a rychlím vyšplháním jsem ho zdělal druhý byl zabodnutý ve stěně což nebyl problém. Poté jsem začal šacovat všechny věci a v tom mi na zádach něco, nebo spíš někdo, přibyl. Podíval jsem se jí do očí a s povzdechnutím a zakroucení hlavy jsem vyrazil.
Ve městě bylo docela prázdno i když v téhle části města se tomu ani divit nedalo. Prostupoval jsem tedy po ulici a zastavil se u studny ze které začal vytahovat vědro a naplnil si tím čutoru. Jídlo jsem měl v plánu získat v divočině. Nullam jsem na zádech téměř necítil. Byla přeci jen lehká a já trénoval s kameny ale i tak...
"Tohle je poprvé a na posledy jasný. Takže ... nějaký návrhy?"řeknu a rozhlídl jsem se kolem. Uviděl jsem toho mága. Kývnu mu na pozdrav a po očku pozoruji ženu která tam stála sním. Nebo snad jen vedle něho? Poté čekám na Nullam jak odpoví.

Wimzil.

"Vlastně jsem se po ní díval." řeknu bez sebemenších výčitek a věnují té dívce úsměv. Nebyli jsme přeci v nějakém vážném vztahu. Sakra však jsem Nullam ještě před dvěma dny neznal. Důvod proč mě ta dívka s bílými vlasy zaujala  byla směsice jejího vzhledu a mé zvědavosti. Ženy jako je ona člověk neviděl často. Zatřásl jsem hlavou a zahnal myšlenky stranou.
"Já a verbovat? Vypadám snad jako verbíř?" řeknu. I kdyby mi cestování se dvěma ženami nevadilo už jen představa toho že by spolu nevycházeli. Pohled té divky hovořil jasně. Krom toho věděl jsem proč se tak dívá. Mávnu té dívce na rozloučenou, což bylo divný jelikož jsem se sní ani nepozdravil, a vydám se pryč.
"No každopádně jak si řekla. Měli by jsme vyrazit."

Nullam

,, Ale čo sa bojíš jednej ženy? Predsa len do každej ruky jedna je ideál pre každého muža."
Zasmiala sa a dala mu poza uši ešte jednu facku a zoskočila z neho. Hrdo vykročila smerom k slečne, ktorá tam stála a zastavila až doslova pri nej.
,, Ako ja žeriem temne vyzerajúce postavy. Tajomné charaktery ukrývajúce ťažký a nepochopený osud, ktoré chcú len trocha nežnosti aby utíšila ich žiaľ"
Uchechtla sa a žmurkla na ňu.
,, Ja som Nullam, teší ma."
Predstavila sa a podala jej ruku.

Wimzil.

"Já se jí nebojím ale ty by jsi měla." řeknu si pro sebe.
Stál jsem tam a nechal situaci vyvíjet za sebe. Měl jsem rád ženy. To ne že ne. Ale nikdy jsem jich kolem sebe neměl hodně. Vlastně jsem cestoval vždycky sám a teď během dvou dnů tu byli hned dvě. Pokud nás osud opravdu ovlivňovali bohové měli dobrý smysl pro humor. Při této příležitosti jsem si upravil věci na zádech a přešel blíž k té ženě. Očividně byla trochu překvapená Nullam. Což většina lidí. V hlavě se mi promítalo několik desítek rozdílu které mezi nimi byli. Nullam byla ... no hezky řečeno povolná dívka které bylo jedno co si o ní lidé myslí. Naproti tomu tahle dívka se zdála tak... čistá? Jo to bylo to slovo.
"Zdravím. Wimzil jméno mé.Též mě těší." řeknu s mírným úsměvem a stoupnu si na pravo od Nullam.

Wimzil

Cejtil jsem problémy. Už jen to mírné sekundové cuknutí u Aye vypadalo že Nullam na místě rozčtvrtí. Někdo by si toho možná nevšiml. Pochybuju že Nullam si toho všimla ovšem takovéhle věci byli pro bývalého Hraničáře denní chleba. Ruku na mých zádech jsem téměř ignoroval. Neměl jsem rád když mě však někdo využívá nebo ze mě dělá svojí loutku proto hluboko uvnitř byla časovaná bomba připravená na poslední tiknutí.
Aya očividně neměla zájem. Neměl jsem jí to za zlé ostatně muž s maskou nebyl moc důvěřivá identita. Lidé se na mě koukali skrze prsty tak dlouho že už jsem to téměř nevnímal. Naučil jsem se s tím žít. Reakce kterou měla ta dívka naznačoval že není zvyklá jednat s lidmi a teď chytne takový extrém jako Nullam. Au.
Ruky jsem měl stále svěšené podél těla a podíval jsem se na Nullam.
"Vidíš teď si ještě o tebe začne chudinka dělat starost. Dej jí trochu vzduchu na dýchání ne?"

Aquarius


Stojím opretý o budovu a počuvam rozhovor tych troch , je mi z toho nasmiech a len z miernim ušklbkom dodam tak mladá , tak skazená a tak hlúpa čudoval som sa jak može byt niekto tak blbý jak tá ženská čo ma odpískala ... tak mi to nedalo a išiel som za tym typkom v maske , naznačil som mu z hlavou že či sa nemožeme porozpravat o samote ...