Skalisko

Lahkymi krokmi kde piesok veje daleko od mesta prechadza zaciatocnicky mag novic v typickej modrej robe symbolizujucej element ktory pouziva a palicku ma pripnutu na opasku ... Potichu si spieval taku staru pesnicku co ho ucila este matka za mlada a popritom si cital knihu magie vody ... V tom zapocul nejaky zensky hlas nedaleko seba CO TO SAKRA JE ozve sa a rychlo vstupi do do predsiene tej budovy HALO JE TU NIEKTO ?ozval sa a cakalk na nejaku odpoved

Ked vchadzal dnu tak si vsimol maleho tienu pred sebou ale nejak ho nevnimal a isiel dalej po chvilke rozmyslania sa ale zastavil a vratil sa k tomu tienu a nohou prejde okolo toho tiena a nieco na nohe zaciti CO TO JE !!!!po chvilke sa ukludnil a vosiel do dalsej miestnosti kde stala nejaka krasna zenska DDDDD.... DOBRY DEN PPP.. PANIvsimne si ako je oblecena a zacne krvacat z nosu

Uvidi tien toho maleho prcka a vytiahne palicku pani potom vam to vysvetlim povie a zacne odriekat mantru voda ktora si ziva otacaj sa okolo mna , vytvaruj sa do najvetsieho sipu a zasiahni pozadovani ciel AQUA SAQITALLIA vytvori vodny sip a posle ho priamo na toho maleho zmrda co si zbiera sipy

Pocuvne tu mladu krasnu slecnu a na jej rozkaz sa vyda von pani ... Znicte ho poriadne .  odide z pribytku a vonku len nacuva ze ci vyjde nejaky goblinji krik z budovy .... Radsej si sadne na zem lebo vedel dopredu ze to asi bude na dlho ked bola tak agresivna 

Wimzil.

Zhodil jsem ze sebe těžké kožené brnění a zůstal tam v bavlněné tunice. Dýku jsem si položil pod polštář člověk nikdy neví kdy se bude hodit. Při její poznámce že žádné hry.
"Přijde na to jaký hry myslíš. Ty hry co znám já na to člověk potřebuje energii. Já jsem opravdu vyždímanej do poslední kapky jestli víš co myslím." řeknu se smíchem. Nevadilo by mi trochu povyražení ale dlouhá cesta dala za své. Nikdy jsem si nemyslel že budu ve stavu že odmítnu "hry"  od nadržené holky ovšem dneska byl jeden z těch dnů. Když mě však k sobě přitiskla na její hrudník začal jsem mít chutě i já.
"Možná zítra."

Ráno

Probudil jsem se brzo ráno tak jak jsem to míval ve zvyku. Trhy se začali otevírat právě teď takže dobrej čas jako každej jinej na nějakou tu ukradenou svačinku. Dívka která stále ležela vedle mě ještě spala. Teprve teď jsem si uvědomil že neznám její jméno. Budu se jí na něj zeptat až se vrátím. Vyběhl jsem ze dveří a šel na trhy. Vzal jsem si dvě jablka a několik čerstvého pečiva. Potom jsem se však zastavil u stánku s oblečením. Byla tam kupa spodního prádla pro ženy. To mě tak napadlo že bych se mohl omluvit za včerejšek. Teda ne že by se bylo za co omlouvat ovšem jak říkala bylo to její poslední. Jako tradičně jsem kupce požádal jestli by mě nepodal něco co bylo ve vzdáleném regálu a jakmile se otočil lup a spodní prádlo bylo v mé brašně. Poté jsem usmlouval cenu hezkých šatů na téměř jednu třetinu původní ceny. Když sem dostal šaty a kupec se otočil ani si nevšiml že má díru v měšci. Dorazil jsem do domu a hodil oblečení na věšák. Poté jsem odešel do umývárny si opláchnout obličej.

Wimzil

Potom co jsem byl tak hrubě vyražen za dveře jsem se drbal na hlavě opřen zády o stěnu přemítajíc o tom co se stalo. Prvně dostal facku ... pravděpodobně za.... hm... mysli...
No jasný! Za to že jsem jí vzal sprchu dole! Potom jsem dostal polibek... a ten byl za...? Šaty? Sakra tyhle věci mi fakt nejdou. Přemýšlejíc takhle za dveřmi se ozývali zvuky oblékání což samozřejmě byla jasná známka toho že se zachvíli vyřítí ze dveří. Vzlal jsem šíp s lanem. Lano jsem omotal kolem kliky a šíp vystřelil do zdi naproti. Jelikož se dveře otevírali směrem do koupelny a jelikož dokázal šíp unést i moji váhu byli teď dveře dokonale zavřené a nehnuly se ani o píď. Moje oblíbená hláška" Tuhle hru můžou hrát dva" se opět rozlehla v mé hlavě. Klika najednou začala poskakovat nahoru a dolů.
"No víš. Není podívaná ..." řeknu a větu schválně nechám nedokončenou. Poté z kapsy vytáhnu jablko a začnu chroustat.

Wimzil

"Nejde o to abych já byl spokojenej. Jde o to abych si užíval. A zrovna teď se skvěle bavím." řeknu a potutelně se zasměji. Lano bylo napnuté jako struna byla tam mezera sotva na ruku. Rukou jsem zašmátral do kapse a vytáhl druhé jablko. Poté jsem rukou vjel dovnitř.
"Jablko? Možná teď hlad nemáš ale s takovýmhle přístupem tam budeš dlouho." přesvědčovali mě už horší lidé a tvrdý výcvik hraničáře mě nutil neustopit ani o píď.
"Jak si říkala takovýhle hráč jako já by nebyl spokojen kdyby to bylo dobrovolně. Ovšem to si tak trochu protiřečíš teď moc na výběr nemáš." řeknu a znovu si ukousnu kus ze šťavnatého červeného jablka.